HISTORIE

MALÉ POVÍDÁNÍ O HISTORII ORLICKÝCH HOR

V historii nesehrály Orlické hory významnější roli, kterou by se natrvalo zapsaly do dějin. Nebyl pro ně dlouho ani jednotný trvalý název. První společný název pro tyto hory zaznamenává v polovině 17. století Bohuslav Balbín a nazývá je horami Slezskými. Alois Jirásek se zmiňuje o tom, že se těmto horám říkalo hory Kladské. Skutečně asi nejstarší známý název nacházíme v zemských deskách ze 16. století. Nejsevernější část pohoří se nazývala hory Frymburské, podle hradu Frymburk u Nového Hrádku. Hlavní hřeben je nazýván Vrchmeze a jihovýchodní část hory Kunštátské. Později se pro střední část, tzn. Vrchmeze a hory Kunštátské, ujal název Kačenčiny hory. Setkáváme se s ním hlavně v různých kronikách v podhůří. Zachytila jej i Božena Němcová v Babičce a Alois Jirásek v Pamětech. Oba shodně připomínají pověst o Krakonošových záletech za milou Kačenkou. A kdo je ona „milá Kačenka“? Mladá a krásná dívka, princezna Orlických hor. Spravedlivá a dobrotivá. Své hory spravuje rozvážně, poctivým řemeslníkům a dobrým lidem pomáhá, ale nepoctivce, lajdáky a povaleče tvrdě trestá. Mladá paní našich hor se zalíbila Krakonošovi, ale jí se nelíbí on, starý mrzout. Krásná dívka tedy Krakonošovy nabídky odmítá, sice jemně a citlivě, ale vládce sousedních hor se cítí uražen. A tak v kronikách nacházíme poetické lidové vysvětlení častých větrů vanoucích v této oblasti: vítr od Krkonoš - Krakonoš jde za Kačenkou, vítr od Orlických hor (silný, prudký, nárazový vítr, provázen častými polomy) - Kačenka odmítla Krakonoše, ten se zlobí a vrací se domů. Pokud se při návratu rozpláče, rozvodní se horské potoky a řeky. Více se dočtete v knize „Pohádky z Orlických hor“ (I. a II. díl). Opustíme-li kroniky a pohádky a začteme- -li se do archivů, zjistíme, že jednotlivé části hor se často nazývaly podle panství - tedy hory Frymburské, Opočenské, Rychnovské, případně Černíkovické. Název Orličí, později O r l i c k é hory zavedl F. X. Zippe v přehledu Královéhradeckého kraje, psaného pro Sommerovu Topografii Čech z r. 1836. Soudí se, že vycházel z názvů řek, které hory z obou stran obtékají, i když ani jedna nepramení v jejich masivu. Archeologické nálezy dokazují, že podhůří Orlických hor bylo osídleno již v paleolitu (starší době kamenné). Důkazy si můžeme prohlédnout v Městském muzeu v Dobrušce, ve sbírkách Jana Klena - kamenné nástroje, soška medvěda, zdobený mamutí kel a jiné. Řada dalších nálezů, dokonce i římského původu (Krčín u Nového Města nad Metují, Týniště nad Orlicí), svědčí o využívání této oblasti jako významné obchodní stezky do Kladska. Přibližně tisíc let před naším letopočtem žil v této oblasti lid popelnicových polí (v Čechách i ve Slezsku). Z této doby je poprvé doloženo silné osídlení okresu Rychnov nad Kněžnou. Především mladší doba bronzová je zastoupena bohatě. Nejlépe byla na našem území prozkoumána pohřebiště. Jako příklad můžeme uvést Třebešov (153 hroby), Kostelec nad Orlicí (170 hrobů, z nichž část patří už do doby železné), Dobruška, Domašín u Černíkovic. Hroby obsahovaly několik nádob. Jedna z nich zastávala funkci popelnice, v ostatních byly uloženy milodary. Vzácně byly objeveny i milodary bronzové - drobné ozdoby, některé poškozené žárem. Byla nalezena i zemědělsky zaměřená sídliště, např. Doudleby nad Orlicí, Dobruška, Kostelec nad Orlicí, Opočno, Třebešov aj. Významná byla hradiště, zatím zjištěna ve Velké Ledské a na Chlumu v Mělčanech u Dobrušky. Podle nálezů můžeme říci, že zde zřetelně vystupuje kultura lužická (1300 - 1000 let př. n. l.) a slezskoplátenická (1000 - 700 let př. n. l.), která zde přetrvala do doby železné. Jak jsme již uvedli, do doby železné přešla plynule kultura slezskoplátenická. Přestože je v této době známo osídlení východních Čech Kelty, nálezy, které by dokazovaly jejich vliv na náš region, jsou ojedinělé. Sídliště z tohoto časového úseku jsou známa z Bolehoště, Českého Meziříčí, Doudleb nad Orlicí, Kostelce nad Orlicí a Třebešova. Některá z těchto sídlišť postupně přežívala až do období kolem přelomu letopočtu, kdy se začal projevovat vliv Germánů a Říma. Na konci čtvrtého století našeho letopočtu začíná období, které nazýváme stěhováním národů. Vrcholí v šestém století našeho letopočtu příchodem Slovanů na naše území. V prvním tisíciletí našeho letopočtu zde žil pravděpodobně (dle nálezů) slovanský kmen Charvátů. Historicky je doloženo panství Slavníkovců, které sahalo ze středních Čech přes Kladsko až hluboko do Slezska. Po vyvraždění Slavníkovců r. 995 připadlo panství Přemyslovcům a od té doby zůstalo součástí českého státu. První místo, které máme v podhůří písemně doloženo, je Opočno, a to roku 1068. I když je první zmínka o Opočně spojena s významným aktem celostátního významu - volbou biskupa na Dobeníně, nesmíme ji ztotožňovat s počátky města. Podle historiků se spíše jednalo o hradiště, pravděpodobně z přelomu 10. a 11. století, (podle J. Ptáčka se pravděpodobně jednalo o slovanské správní hradisko) zatímco město se vyvíjelo později, více až ve 14. století. Přesto zůstává Opočno jedním z nejstarších, písemnými prameny doložených sídlišť v podhůří Orlických hor. Zřejmě ve 13. století byl založen cisterciácský klášter Svaté pole (písemné zprávy jsou podle Jaroslava Lásky z roku 1273 - věrohodnost dřívějších zpráv se zkoumá), který byl za husitských válek zničen roku 1420. Dnešní obec Klášter nad Dědinou připomíná místo, kde jmenovaný klášter stával. Jeho původní obyvatelé, mniši, se podíleli na zřizování osad v podhůří i na církevní správě v osídlované oblasti. Další samostanou kapitolou jsou obchodní stezky, které přecházely přes hory na třech místech: u Náchoda, v Olešnici v Orl. horách a mezi obcemi Deštné v Orl. horách a Kunštát. Procházela tudy stezka Kladsko - Polská, Bystřická a odbočka stezky Trstenické. Specifický význam měly stezky, zvláště pak jejich strážnice (Rovné, Ohnišov) při obraně země. Z té doby pocházejí i počátky hradů v podhůří. Některé jsou již v troskách - Dobřany, Výrov u Nového Města nad Metují, Potštejn, Litice, Frymburk u Nového Hrádku - a na místech jiných stojí honosné zámky - Rychnov nad Kněžnou, Opočno, Náchod. Některé můžeme navštívit, abychom si udělali představu o jejich mohutnosti a uvědomili si, že s jejich vznikem začíná kolonizace našich hor. První vlnu tvořili obyvatelé vzpomínaných hradů, a to především lid rodu Drslaviců z Plzeňska, který osídlil severní části hor (Dobřany, Opočno, Frymburk), a lidé pánů z Drnholce, kteří založili Rychnov nad Kněžnou (asi před r. 1258). Druhá vlna probíhá ve 14. století za vlády Karla IV. Osídlení dosahovalo až k úpatí samých hor s výběžky v oblasti Deštného a Rokytnice. Husitské hnutí Orlické hory příliš nezasáhlo. Výrazněji se projevilo v podhůří, zvláště v okolí Třebechovic pod Orebem a Opočna. Za panování Jiřího z Poděbrad došlo k uklidnění situace v zemi a znovu se obnovila pozice měst. Období do třicetileté války znamenalo výrazné hospodářskospolečenské změny, většinou k lepšímu. Jednalo se o rozvoj těžby a širšího využití dřeva (horské oblasti), sklářství (okolí Deštného), textilnictví (soukenický cech v Rychnově nad Kněžnou) a zpracování železa (Nový Hrádek a Olešnice v Orlických horách - hamry, Skuhrov nad Bělou - hamr u obce Hamernice). Vzestup moci měšťanstva v období renesance reprezentuje především dobrušská radnice z druhé poloviny 16. století s věží vysokou 45 m. Tato stavební dominanta starobylého městečka je dokladem městské samosprávy. Je škoda, že se nedochovala alespoň část některého města v jeho čistě renesanční podobě. Pozdější barokní přestavby, a zvláště rozsáhlé a časté požáry způsobily, že se tvářnost sídel zcela změnila a my dnes nacházíme podobu podloubí a „podsíní“ renesančních domů pouze v Novém Městě nad Metují. Do oblasti hor tvrdě zasáhla bělohorská bitva a následná tuhá rekatolizace. Zde stačí připomenout díla Aloise Jiráska. Husitská myšlenka však v lidech žila i nadále, o čemž svědčí lidová povstání v roce 1628 a následně v 18. století až po revoluční rok 1848. Sedmnácté století prudce zabrzdilo dosavadní rozvoj měšťanstva. Řada panství byla zkonfiskována a předána cizí šlechtě, která neměla zájem na rozvoji měst, spíše podporovala rozvoj vlastních statků a sídel. Roku 1668 byl přestavěn tzv. starý zámek v Kostelci nad Orlicí. V letech 1655 - 61 probíhá rozsáhlá barokní úprava zámku v Novém Městě nad Metují pod vedením Carla Luraga. Byla zahájena velkolepá a nákladná barokní přestavba rychnovského zámku pod vedením architekta Santiniho v letech 1713 - 1727. Rekatolizační snahy se projevily především v rozmachu církevního stavitelství a sochařství. Právě koncem 17. století a v průběhu 18. století byla v našem okrese postavena převážná většina kostelů, často monumentálních rozměrů. Připomeňme si alespoň barokní přestavbu kostela Nejsvětější Trojice u zámku v Rychnově nad Kněžnou, provedenou Janem Santinim v letech 1712 - 15, nové kostely v Deštném, Českém Meziříčí a jiných místech. Největší stavbou této doby je kapucínský klášter v Opočně, postavený v letech 1676 - 77 pod vedením architekta Minelliho. Baroko nám zanechalo i celou řadu kamenných plastik, se kterými se budeme setkávat ma svých cestách krajem. Připomeňme si alespoň jména některých tvůrců: rodinu Pacáků (žáků Matyáše Brauna), dílnu Mělnických z Vamberka, Ondřeje Deckera z Hradce Králové a rodáka z Liberka, Filipa Jakuba Prokopa, působícího později ve Vídni a spíše se už prosazujícího v klasicismu. V 18. století se začínají projevovat barokní vlivy v charakteru některých městských staveb, např. v Opočně a Rokytnici v Orl. horách, ale také i v lidové architektuře. I když byly již mnohé přestavěny, nacházíme ukázky původní barokní lidové architektury např. v Olešnici v Orl. horách, Deštném v Orl. horách, Rokytnici v Orl. horách, Sedloňově, Dobřanech a dalších místech podhůří. Velmi výrazným obdobím v dějinách našeho regionu je národní obrození. Zde je na místě připomenout lidové písmáky, kronikáře, kantory a všechny ty drobné bezejmenné postavičky, které měly podíl na obnově českého jazyka. Za všechny připomeňme alespoň některé: František Vladislav Hek (1769 - 1847), kupec v Dobrušce, známý z díla Aloise Jiráska jako F. L. Věk. Michal Silorád Patrčka (1787 - 1838), kupec v Solnici, rovněž známý z románu F. L. Věk Josef Liboslav Ziegler (1782 - 1846), kněz v Dobřanech, přítel a spolupracovník Josefa Dobrovského. Magdalena Dobromila Rettigová (1785 - 1845), žena magistrálního rady v Rychnově nad Kněžnou, autorka první české kuchařky. František Martin Pelcl (1734 - 1801), rodák rychnovský, první profesor českého jazyka a literatury na Karlově univerzitě. Josef Mnohoslav Roštlapil (1801 - 1888), kněz v Opočně a Dobrušce, účastník Slovanského sjezdu v Praze r. 1848 spolu s Janem Karlem Rojkem, knězem z Nového Města nad Metují. Rozklad feudálního systému a rozvoj nových forem práce se v naší oblasti prosazoval opožděně. Příčinou byl především zemědělský charakter oblasti a monopol velkostatků v Opočně, Rychnově nad Kněžnou, Černíkovicích, Borohrádku, Častolovicích a v Rokytnici v Orl. horách. Teprve v šedesátých letech 19. století vznikají první textilní továrny kapitalistického charakteru, jako např. v Rychnově nad Kněžnou, Solnici, Náchodě a v jiných místech. Přesto ale domácká textilní výroba ještě dlouhou dobu tvořila zdroj příjmů místních obyvatel a v mnoha chalupách zpíval stav ono známé „na cukr, na kafe“. Postupně nové výrobní formy pronikly i do jiných oborů, např. do železářství (slévárna ve Skuhrově) a stuhárenství (Dobruška). V sedmdesátých a osmdesátých letech devatenáctého století se v kraji objevily železniční koleje, které přinesly další oživení obchodu a průmyslu. (14. ledna 1874 Hradec Králové - Týniště nad Orlicí - Lichkov, 25. července 1875 Choceň - Broumov, i když nejmladší podorlická lokálka Opočno - Dobruška vyjela na trať teprve až 1. listopadu 1908) Velmi výrazně zasáhla do historie i tvářnosti našeho regionu druhá polovina třicátých let 20. století. Na obranu proti hitlerovskému Německu byla budována pevnostní linie po celé délce Orlických hor. Tuto linii tvořily jak malé „sruby“, tak i velké pevnostní objekty jako Dobrošov, Hanička, Adam, Bouda. Stavba zasáhla krajinu budováním sítí zákopů a přístupových komunikací. Mnichovský diktát však celé Orlické hory odtrhl od republiky a značně omezil život regionu. Do odboje proti fašismu se zapojili obyvatelé hor i podhůří. Někteří jako přímí účastníci bojů mimo území republiky na všech frontách v Evropě a Africe, jiní jako příslušníci odboje vnitřního, zvláště v okolí Týniště n. Orlicí a Borohrádku. Jako příklad uveďme generála Karla Klapálka, rodáka z Nového Města nad Metují, který prošel boji ve Francii, Africe a na Dukle, interbrigadistu Vendelína Opatrného z Týniště n. Orlicí, který padl při osvobozování východního Slovenska 31. 10. 1944 nebo manžele Kašparovy, Václav (popraven 6. 1. 1943 v Brandenburgu) a Růžena (umučena 14. 8. 1943 v Osvětimi), z Petrovic u Týniště n. Orlicí, kteří ve své hájovně poskytovali útulek řadě osob stíhaných gestapem. Válka krutě postihla i židovské občany našeho okresu. Převážná většina z nich byla deportována a umučena. Například v Dobrušce celá obec židovská (40 osob) od čtyřletých dětí až po penzisty, v Rychnově nad Kněžnou bylo deportováno 124 Židů. Začátkem ro - ku 1945 zahynul v koncentračním táboře rychnovský rodák, spisovatel Karel Poláček. Předložit čtenáři kompletnější historii regionu by jistě znamenalo napsat knihu, a protože jsme chtěli pouze maličko dějepisu, doporučujeme zájemcům o bližší poznání bohaté historie našeho kraje muzea v Rychnově nad Kněžnou, Dobrušce, Novém Městě nad Metují, Vamberku a Deštném v Orl. horách, popř. další literaturu.

Příroda

Prameny Divoké Orlice

PARTNEŘI WEBU

Agentura
Ochrany přírody a krajiny