 |
|
| Berkvint, čili německy Bergwind, což znamená horský vítr, jinak také nazývaný „Polák“, protože fouká z Polska, někdy až od severního pólu, je pohádkovým patronem obce Sedloňov. Je to patron rozpustilý, jen se na něj podívejte. Kacabajku rozevlátou, každou kapsu plnou. V jedné kroupy, ve druhé zase sníh, onde zase fůru mlhy, ve vlasech poschovávané blesky. Však se s ním Kačenka něco natrápí. Když ji nepozlobí Krakonoš, určitě se na horách vyřádí tenhle větrný chlapík. A že si dareba umí vymýšlet lumpárny. V létě jako v zimě. Je mu to úplně jedno. To se pak přižene opravdu až někde od severního pólu, profrčí si to přes hřeben a někde pod horami ty své kapsy vysype. Však o těch jeho kouscích jsou popsány několikeré stránky kronik našich horských obcí. Dávný kronikář obce Sedloňov uvádí, že v únoru roku 1805 přišla taková vánice, že pro množství sněhu a větrno museli zavřít školu. Podobné uličnictví provedl i v roce 1870, kdy po Vánocích nemohli kvůli sněhu a větru zahájit výuku. Učit se začalo až druhého března, a to ještě do školy chodily jen děti z nejbližšího okolí. Ze samot se pro sníh nedostaly. Že Berkvint dovede jančit i v létě, se přesvědčili obyvatelé Sedloňova například 20. června 1881, kdy se o půl páté odpoledne rozpoutala bouře, jakou nikdo nepamatoval. Kronikář popisuje, jak drnčela okna, blesk stíhal blesk a voda stála i na zahradách. Voda strhla předmostí a most rozbila do poloviny. Jen zázrakem nikdo nepřišel o život. Mohli bychom v citaci kronik pokračovat a bylo by to dlouhé čtení. Jak vidno, Berkvint už nějaký čas na našich horách řádí. A jak to vypadalo ve dvacátém století? Zajímavý údaj nacházíme v kronice z Nového Hrádku. V roce 1938 si Polák opravdu zalaškoval. Celou zimu mrzlo na sucho a to ještě ty mrazy nebyly nic moc. Vůbec žádný sníh. V polovině března si to ale Berkvint rozmyslel a přihnal se s celou parádou. Hory zasypal sněhem a bylo ho tolik, že vydržel až do poloviny května. Pak se má Kačenka s takovým divochem domluvit. Ten, když se rozblázní, zafouká chalupu až po komín. V roce 1963 se roztancoval nad Sedloňovem „Na úhoru“ a vytáčel tam své kolo tak, že mladý hajný, který šel se svou ženou ze Sedloňova do Deštného, se musel orientovat podle telefonních drátů. Ale ne nad sebou, ty dráty měli tehdy vedle sebe v úrovni pasu a mohli se jich držet. Tolik tam ten větrný divoch nafoukal sněhu. Ale abychom nechodili tak mnoho do historie. Stačí, když připomeneme 23. červenec roku 1998. Tehdy nad Orlickými horami v průběhu jediné noci došlo ke srážce tří bouřek, přicházejících z různých směrů. Řádění živlů trvalo asi pět až šest hodin a za tu dobu spadlo přes dvě stě milimetrů srážek. V některých místech, například v oblasti Šerlišského dolu, to bylo pravděpodobně ještě více. To znamená, že na každý čtverečný metr spadlo dvě stě litrů vody. Ve svitu blesků, které snad vůbec nepřestávaly, blýskala tehdy celá obloha, bylo vidět jezero položené na svazích hor. Povodeň, která se pak přehnala horami a podhůřím, měla katastrofální následky. Napáchala škody nejenom na majetku a přírodě, ale vyžádala si, bohužel, i několik lidských životů. Podobné živelné pohromy byly pravděpodobně podnětem pro vznik pověstí, ať už o Berkvintovi nebo o uraženém, ženitby chtivém Krakonošovi, kterého Kačenka odmítla a on, rozzlobený, ničí vše, co mu přijde do cesty. |
|
| Razítkovací místa: | |
| Obecní úřad (Po–Pá 8.00–17.00) |