 |
|
| Čerti do pohádek patří odedávna. Znáte to sami, rodiče s nimi občas straší malé děti, aby nezlobily. V pohádkách se vyskytují čerti různých typů. Někdy to jsou darebáci, podruhé třeba hlupáci, jindy vykutálení chytráci. Nezřídka nahrazují světskou spravedlnost. Tihle naši čertíci, které přivedla na svět výtvarnice Jarmila Haldová, však určitě strašit nebudou. Spíše to jsou takoví malí roztomilí uličníci. Podle pověstí sice patří ke Zdobnici pořádní silní čerchmanti, ale tahle čertí mláďata jsou určitě roztomilejší. O čertech se tu dochovaly hned dva příběhy, oba s podobným námětem. Kolem Zdobnice, zvláště při cestě do Kunčiny Vsi, nacházíme veliké balvany, ve kterých jsou řady dírek, jako by se otiskly články řetězů. A právě k nim se vážou obě pověsti. Kdysi dávno, před mnoha a mnoha lety se usadil ve Zdobnici čert. Měl svádět lidi k lumpárnám a nepravostem, ale moc se mu nedařilo. A co víc, zdobničtí si u cesty, kudy chodíval, postavili kapličku. Čert se hrozně rozzlobil, protože ji musel obcházet velikým obloukem. Rozhodl se tedy, že si cestu zkrátí a přes celé údolí si postaví most. Hned začal stahovat z okolí obrovské kameny na stavbu pilířů nového mostu. Dřel se, lopotil, namáhal se, proti čertovským zvyklostem až do úmoru, jen ta poťouchlá radost, jak zdobnické převeze, ho držela při práci. Ale nebylo mu dopřáno, aby se z nového mostu těšil. Jednou večer, když odpočíval, udřený po celodenní robotě, uslyšel zvonění zbrusu nového zvonku. Právě jej zavěsili ve Zdobnici u kapličky. To už bylo na ubohého čerta moc. Zaklel, proměnil se v obláček síry a zmizel. Jen ty kameny připomínají jeho snažení. Druhá pověst se také váže ke stavbě mostu. To prý mlynář Schnabel uzavřel spolek s čertem. Ten mu roky pomáhal a mlynářovi se po celou dobu dobře dařilo. Když ale docházela lhůta, kdy měl čert odnést Schnabla do pekla, začal mlynář chytračit. Vyškemral na čertovi splnění třech úkolů s tím, že pokud by čert jeden jediný nesplnil, ztrácí nad ním moc. Hned první úkol stál za to. Do prvního kohoutího zakokrhání, za jedinou noc měl čert postavit most přes údolí Zdobnice. Čert se jen ušklíbl a ještě dříve, než si pozval kamarády z pekla, proletěl údolím a ve všech kurnících zakroutil kohoutům krkem. Čerti se pak hned vyrojili a pomocí řetězů (to budou asi ty otisky) tahali přetěžké kameny na stavbu mostu. Jenomže nikdo z nich netušil, žestará babička Kudláčková chtěla jít druhý den na trh a tam svého kohouta prodat. Proto ho ještě zvečera chytila a schovala v košíku do sedničky. Slunce bylo ještě v peřinkách a chystalo se teprve k prvnímu prokouknutí, ale čerti již měli nanošené kameny a chystali se k velikému kouzlu. Mlynář zrovínka vzal lucernu a šel do kurníku, že svého kokrháče probudí světlem. Jaké bylo ale jeho leknutí, když našel svého kohouta mrtvého. Už se viděl v pekle. V ten okamžik se ale probudil stařenčin kohoutek a z plna hrdla, co mu jeho zobáček stačil, zakokrhal. A bylo po práci. Čerti shodili kameny tam, kudy zrovínka letěli a zmizeli. Čertovy kameny tak můžeme najít skoro kolem celé Zdobnice. A co babička a její kohoutek? Ti už na žádný trh nešli. Vděčný mlynář nechal stařence postavit novou chaloupku a dobře se o ni staral, až do její smrti. A že byl poctivý, žádné pekelné nekaloty ke svému štěstí nepotřeboval. Ale co ty otisky řetězů? Byli to opravdu čerti? Ale kdepak. Vysvětlení je jednoduché. Kameny překážely na políčkách zdobnických hospodářů. Menší odtáhli pomocí koní, ale ty větší bylo potřeba rozbít. A tak se kameny navrtávaly. Někdy se dělily trhavinou, jinde pomáhala voda a mráz. Do děr se nalila voda, ta v noci zmrzla a kámen narušila. Po několika opakováních pak kámen prasknul, ale připravené díry v některých kusech zůstaly. A když se dobře podíváte, zjistíte, že kameny jsou pěkně v řadách, opravdu jak pro most. Ale to je rolníci jenom odtáhli na kraje svých políček, kde pak dělaly přirozenou hranici pozemku a navíc chránily před prudkými lijáky, které by jinak spláchly půdu do údolí. |
|
| Razítkovací místa: | |
| Obecní úřad (Po–St 8,00–15,30), tel. 494 592 156 |