 |
|
| Do janovské hospody často chodívaly dvě krásné dívky. Přestože byly u muziky častými hosty, místní o nich mnoho nevěděli. Chlapci i děvčata je znali od vidění a také se o nich vědělo, že jsou to výborné tanečnice, v kole lehounké jako pírko. Ze kterého stavení však pocházejí, to nikdo nevěděl. Pozornosti však neušlo, že před půlnocí vždycky odešly. Asi mají přísného pantatínka, domnívala se chasa, a jsou asi z nějaké samoty kolem Bystrého, Bohdašína nebo Sněžného. Když se některý z mládenců vyptával, vždycky ho se smíchem odbyly, že kdo se moc ptá, moc se dozví. Do té mladší se zamiloval rychtářovic synek Jirka. O posvícení s ní protancoval celý večer. Když se před půlnocí obě panenky zvedaly k odchodu, nabídl se, že je doprovodí. Starší se to moc nezamlouvalo, ale mladší se Jíra líbil, tak jeho nabídku přijala. Mládenec byl zvědav, kam ho obě krasavice dovedou. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že stojí u Panského rybníka a jeho tanečnice se přiznala, že jsou vodnice, vodníkovy dcery. Jirka chtěl honem utéci, ale vodnice ho přemluvila, ať se jde podívat k nim pod vodu. Jiří si vše prohlédl a byl mile překvapen, jak je všude pod vodou čisto a obydlí jeho tanečnic útulně zařízeno. Než ho však vodnice pustily na zem, musel přislíbit, že nikdy neprozradí, kde byl a jaký je původ obou dívek. „Kdybys nás prozradil, zle se ti povede.“ Jiřík se vrátil zpátky do hospody. Všichni honem vyzvídali, co jsou ty dvě zač a odkud jsou? Ale Jirka mlčel, vymlouval se, že dal slovo, že nic nesmí prozradit. Jedna z dívek nakonec prohodila: „Jen ho nechte, stejně jsou to nějaké poběhlice.“ To Jirku dopálilo, chtěl svou tanečnici obhájit … a podřekl se. Když obě krasavice přišly na příští zábavu, všichni na ně začali pokřikovat, ať si táhnou do rybníka, že je v hospodě nechtějí. Obě vodnice se smutně podívaly po Jirkovi a zmizely. Tichem se nesl smutný hlas té mladší: „Proč jsi nesplnil, cos slíbil!“ Jíra stál bledý jako stěna. Všichni ho varovali, jen ať se vyhýbá Panskému rybníku, aby se mu vodnice nepomstily. Pár dní se rybníku opravdu vyhýbal. Přišly však žně. Jiřík celý den pracoval na slunci a k večeru se chtěl svlažit. Nešel k rybníku, jen k potoku, co do něho přitékal. Že si opláchne ruce a omyje obličej. Jen ale ponořil ruce, cítil, jak ho za ně něco popadlo a táhne ho to do potoka, a potom do rybníka, a hloub a hloub do hlubiny, kde ho vodnice utopily. Starý vodník zavřel jeho dušičku do hrníčku pod pokličku a jeho bezduché tělo se k večeru našlo u hráze rybníka. Všichni věděli, že to byl trest za porušení slibu a prozrazení obou krásných vodníkových dcer. Ty se v Janově už víckrát neukázaly. |
|
| Razítkovací místa: | |
| Rodinný dům č.p. 19 (naproti kapličce) |